Maximin Giraud

Maximin Giraud se narodil v Corpsu 26. srpna 1835. Z tohoto kraje pocházela také jeho matka Anna Marie Templierová, zatímco otec Gemin Giraud se přistěhoval ze sousedního kantonu. Když bylo Maximinovi sedmnáct měsíců, jeho matka zemřela. Nezanechala po sobě pouze Maximina, ale také jeho sestru, osmiletou Angeliku. Pan Giraud se rychle oženil podruhé. Maximin byl však ponechán sobě samému. Otec celé dny trávil v dílně a večery v hospodě; macecha neměla žádný vliv na hyperaktivního kluka. Místo aby pomáhal doma, většinu času trávil na ulicích Corpsu mezi těmi, kdo jimi projížděli, nebo běhal se psem a kozou po okolních loukách. Chlapec s tmavýma očima a černými vlasy byl velmi živý, rád si povídal s cizími lidmi. Během zjevení, ve chvíli, když se Krásná Paní obrátila s tajemstvím na Mélanii, nevydržel v klidu ani chvilku a točil si kloboukem na holi nebo strkal kameny pod nohy Panny Marie.

„Ani jeden se Jí nedotknul,“ omlouval se potom vyšetřující komisi. Byl otevřený a srdečný, když cítil, že je chtěný a milovaný, ale drzý, když ho někdo chtěl podvést nebo ho podceňoval.

Maximin neměl lehké dětství. Během tří let po zjevení přišel o bratra Jana Františka, macechu Marii Courtovou i otce. O jeho výchovu se potom staral strýc Templier s manželkou. Ve škole byl průměrný. K tomu musíme přidat velký tlak veřejnosti – každodenní návštěvy poutníků, diváků, redaktorů atd., kteří přesně nevěděli, jak se mají chovat k vizionářům. Jedni se jim posmívali, ostatní je začali zbožňovat. Pár příznivců syna Ludvíka XVI. chtělo zneužít Maximina ke svým politickým cílům. Když chlapec pocítil z jejich strany neupřímnost, začal jim povídat o zjevení nesmysly, což mělo později velký vliv při zkoumání pravdivosti zjevení. Aby bylo posouzeno, zda mluví pravdu, měl být Maximin odveden k faráři z Arsu, který měl pověst svatého člověka, znalce lidských duší. Udělali to, přestože se proti vyslovoval biskup a farář z Corpsu. Maximin se ani tady nevzpamatoval, neuvědomoval si dosah opakování svých výmyslů. Chtěl vyzkoušet schopnosti kněze, který četl v lidských myslích (tak se potom omlouval komisi) a popřel, že by cokoliv viděl v La Salettě. Svatý probošt z Arsu se setkal s Maximinem jen dvakrát, a to v průběhu dopoledne 25. září 1850. Výsledkem Maximinova chování bylo, že komise měla další potíže s přijetím zjevení a farářovi zůstaly v nejbližších let pochybnosti. Sám Maximin vždy později opakoval, že v sobě nikdy nezapřel, že viděl Pannu Marii, ale ještě dlouho měl problémy s vysvětlením svého chování.

Abychom se dokázali vcítit do jeho postavení, abychom si udělali představu, jakým způsobem ho chtěli někteří využít, seznámíme se s místy, kam jimi byl zaveden. Z malého semináře v Grenoblu (Le Rondel) jede Maximin do Grande Chartreuse, z proboštství Seyssin do Říma. Z Dax i Aire-sur-Adour do Vesinet a pak z Tonnerre do Petit Jouy en Josas u Versálu a dále do Paříže. Bohoslovec, zaměstnanec hospice, student medicíny bez úspěchu při zkouškách. Pracuje v lékárně, je papežským vojákem v Římě – po šesti měsících se však vrací do Paříže. Deník „Ler Vie Parisienne“ útočí na zjevení v La Salettě a zároveň na vizionáře. V následném soudním líčení Maximin uspěl a deník musel napsat celou pravdu o události v La Salettě. Sám Maximim v roce 1866 vydal knížku „Moje vyznání víry ve zjevení v La Salettě“.

Později Maximin souhlasil s účastí ve společnosti vyrábějící a prodávající likéry. Majitel chtěl využít Maximinovu popularitu ke zvýšení prodeje alkoholu. Jak se ukázalo, jednalo se o další podvod na Maximinovi, který sám na obchodě nic nevydělal. V závěru života se Maximin usadil v Corpsu u svých známých, manželů Jourdainových. Všichni žili velice bídně, pomoc jim poskytovali kněží působící na hoře La Saletta a z grenobelského biskupství. V listopadu roku 1874 se Maximin vydal pěšky s poutníky na místo zjevení. Před shromážděním lidí zde naposledy vypráví poselství, které opakoval za svůj život snad tisíckrát. 2. února 1875 přichází naposledy do farního kostela ke svátosti smíření. Přijal Tělo Páně, vypil trochu vody z pramenu v místě zjevení (měl už potíže s polykáním hostie) a po pěti minutách tiše umírá, zaopatřený na poslední cestu. Nebylo mu ani čtyřicet let. Je pohřbený na hřbitově v Corpsu, ale jeho srdce se nachází ve zdi baziliky na La Salettě. Taková byla jeho poslední vůle. Chtěl ukázat pochybovačům, že se vždy celý odevzdal zjevení a hlásání poselství: „Pevně věřím i za cenu mučednictví ve zjevení Nejsvětější Panny Marie na svaté hoře La Saletta 19. září roku 1846, zjevení, které jsem hlásal slovy, psaním a obětí… Odevzdávám své srdce Matce Boží na La Salettě.“ Do své závěti nezapsal nic víc než svou věrnost Krásné Paní z La Saletty.