Pohřeb Jiřího Kurfiřta - Misionáři Saletini v České Republice

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Pohřeb Jiřího Kurfiřta


Rozloučení z P. Jiřím Kurfiřtem - bozkovským varhaníkem

Pohřební řeč pana Stanislava Hlavy na pohřbu pana Jiřího Kurfiřta

    Dnes se zde loučíme s významným členem našeho farního společenství. Pan Jiří Kurfiřt se narodil 18. května 1928. Oba rodiče pracovali tehdy v textilce. Do obecné školy chodil zde a po přestěhování do Bohuňovska v Jesenném. Po maturitě na turnovském gymnáziu absolvoval konzervatoř se specializací na tvorbu a řízení sboru. Obojí, hlavně to druhé uplatnil ve své další činnosti. Stal se učitelem hudby pod různými institucemi – Osvětová beseda, Lidová škola umění či nově Základní umělecká škola. Za 60 let jeho pedagogické činnosti prošla jeho vedením velká řada žáků, kteří své dovednosti prezentovali každoročně při veřejných vystoupeních zde. V posledních letech mu zde vypomáhala i dcera Růžena, jinak působící v Semilech. Starší syn Jiří jde v otcových šlépějích a po absolvování teplické konzervatoře byl léta učitelem na Základní umělecké škole v Semilech, kde už je léta zároveň i ředeitelem a dirigentem slovutného pěveckého sdružení Jizeran, které zde už léta pořádá vánoční koncerty, hlavně oblíbenou „Rybovku“. Je též regenschori v semilském chrámu. I strýc zemřelého, Ladislav jako samouk zde hrál na varhany v letech 1930 -38. Jiří ale tíhnul ke hře na varhany již od svých 14 let, kdy ve volných chvílích za P. Hofmana se cvičil ve hře. Jí zůstal věrný celých 65 let, kdy vedl zdejší kůr. Nácviky sboru konal každý pátek a jeho produkce při velkých církevních svátcích snesly i nejpřísnější měřítko. Byl totiž i při nácviku náročný. I o obyčejných nedělích zazněly hudební vložky, velmi často Bozkovský zdrávas, jehož motto je příznačně i v záhlaví jeho úmrtního oznámení. Jeho mariánská úcta byla vroucí. Pro uctění památky velkého katolického básníka a spisovatele Václava Renče zhudebnil výstižně jeho vánoční verše, které zde o vánocích několikrát zazněly. Zhudebnil i jiné drobné texty. I stav kostela a okolí mu ležel na srdci. Denně několikrát navštívil kostel a okolí a zpřístupňoval hlavní vchod. Jeho péčí je i informační tabule u bočního vchodu. Znovu vydal Pomněnky (1894) P. Štajnygra.
    Nelze pominout ani jeho aktivity v Matici Bozkovské, založené P. Hofmanem v r. 1946 a obnovené roku 1991. Byl jejím dlouholetým předsedou a hlavní spiritus agens – činorodý duch, který nejen navrhoval, ale dovedl i k realizaci řadu záměrů. Pro finanční náročnost nedošlo zatím na generální opravu varhan. Z uvedeného je zřejmé, že jeho činnost byla mnohostranná a trvalá a že v něm farnost ztrácí člena, který nemůže být nahrazen jen jedním člověkem. I když jsem s ním vždy nesouhlasil, skláním se v úctě nad jeho prací.
    Milý Jiří, ať Ti Všemohoucí na přímluvu Panny Marie odplatí životem věčným.

© Misionáří Saletini
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky