Historie zdejších zvonu - CZ - Misionáři Saletini v České Republice

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Historie zdejších zvonu - CZ


Historie zdejších zvonů

V kostele, který zde stál nejméně od roku 1354 zvon asi nebyl, a pokud byl, vzal jistě za své při požáru kostela v husitských válkách 1432 dle zdejší pověsti. V dobách konfese podobojí zde byla pravděpodobně jen modlitebna. Zřízení dalšího dřevěného kostela není datováno. Má se za to, že to bylo před rokem 1555. Tohoto roku byl pro zdejší kostel ulit první zvon.
První zvon ulil mistr Václav Konvař v Hradci Králové r. 1555. Reliéf Madony na něm svědčí o tom, že zdejší konfese podobojí ještě nezavrhovala mariánskou úctu jako později protestanti. Tento zvon přežil řadu pozdějších puklých zvonů a visí zde dodnes.
Druhý zvon byl ulit v r. 1624. Nechali ho ulít farníci Bozkova, Roztok a Jesenného. Jsou na něm citáty z Písma (Žalm 141). Třetí zvon, zasvěcený sv. Jáchymovi a Anně, byl přelit z jiného staršího v r. 1764 za P. Václava Duška. Lil ho Johann Georg Kühner. Čtvrtý zvon byl zasvěcen Panně Marii a s dalšími dvěma byl osazen v r. 1848. Zvon je dílem c.k. dvorního zvonaře Karla Belmana. Duchovním správcem byl v té době Dr. Alois Šalk.

Pátý zvon byl zasvěcen svatému Aloisovi. Kmotrem při svěcení byl Dr. F. L. Rieger, poslanec Říšské rady za železnobrodský okres. Šestý zvon byl zasvěcen sv. Františkovi. Ulil ho F. M. Schreiter. Nejmenší ze zvonů se dodnes užívá jako umíráček. Je zasvěcen sv. Václavu, a byl posvěcen roku 1848. Všechny tyto zvony posvětil s biskupským zplnomocněním zdejší farář Alois Šalk. Tyto zvony byly v r. 1916 zrekvírovány pro válečné účely. Ponechán byl jen zvon z roku 1555 a umíráček z roku 1848. V roce 1923 byla započata sbírka na nové zvony. Jejím hlavním organizátorem byl řídicí učitel Stanislav Dolenský, č.p. 38. Zvony byly ulity dne 19.3.1924 u firmy Oktáv Winter Broumov. Tři z nich se zakoupily ze sbírek, čtvrtý daroval místní rodák Stanislav Balatka z č.154.

Zvony byly přivezeny vlakem na nádraží do Jesenného, odkud je přepravil do Bozkova rolník Vojtěch Říha z č.p. 65. Největší zvon, vážící 360 kg (lidově zvaný "Májovák") byl zasvěcen Panně Marii bozkovské. Druhý, 215 kg těžký zvon s rohanským znakem (lidově zvaný "Poledňák"), byl zasvěcen sv. Josefu.

Oba se do roku 1940 ovládaly skrz celou věž provazy. 102 kg těžký sv. Václav visel přesně nad schody ve věži. Nejmenší, sv. Stanislav, vážil 65 kg a byl u jižního okna. Jím se zvonívalo klekání. Všemi se zvonívalo o poutích a jiných slavnostech a před pohřby. Zvuk měly harmonický. Byly to první poválečné zvony v semilském vikariátu. Prvně se jimi zvonilo při pohřbu chudé Anežky Hlouškové. Antonín Fišera z č.p. 66 daroval všechno dříví na stolice. Zplnomocněný světitel byl P. dr. Josef Soukup, kanovník kapituly u sv. Víta v Praze. Svěcení bylo 4.5.1924. Podruhé byly zvony zrekvírovány za Protektorátu v roce 1942, jak dokazuje dobová fotografie. Zůstal jen zvon z roku 1555 a umíráček z roku 1848. Ke konci roku 1945 se podařilo získat z Prahy z Manin zvon z roku 1550 - dnes největší, k němuž se nikdo nehlásil - pravděpodobně z bývalých Sudet.


© Misionáří Saletini
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky